Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražská šestihlavá saň vychrlila do světa další nahrávku, kterou se zařadila do první řady prořídlé domácí deathcoreové ligy. Ačkoliv spolubojovníků z dob největší slávy žánru moc nezůstalo, SUFFOCATE WITH YOUR FAME si oproti minulosti stále zvyšují kvalitativní laťku. „ITEM(S)“ je jednoznačně to nejlepší, co se kapele za ta léta existence podařilo nahrát. Ačkoliv je nahrávka po řemeslné stránce výtečně zvládnutá, stále se na ní klukům nepodařilo najít recept na to, jak udělat deathcoreovou skladbu se silnými momenty. Nečekejte proto žádné hymny, jež vás posadí na zadek, ale spíše jen poctivě odvedenou dělnickou práci od kapely, která ví, co dělá.
Vymizela bezduchá těžkotonážnost, která dříve v kapele fungovala jako koule na noze odsouzeného, a přibylo prvků, které celek osvěžují. Hlavní válce současného stroje jsou samozřejmě krmeny breakdowny, ale ty už rozhodně netvoří jediné palivo, na které SUFFOCATE WITH YOUR FAME jezdí. Konečně se podařilo rozumným způsobem pracovat i s potenciálem tří kytar tak, aby si vzájemně nelezly do zelí, i když situace, kdy dvě kytary zbytečně unisono zahušťují prostor, tu jsou také a nutno dodat, že málo jich není. Skvěle se prosazuje vokál, který je i přes hrubší posazení velmi dobře srozumitelný. Celé kolekci velmi pomáhá krátká stopáž i zvuk, pod kterým je podepsaný Tomáš Raclavský. Sečteno a podtrženo: v rámci svého sub-žánru (podobně jako u nedávných SKYWALKER) zřejmě to nejlepší, co na domácí scéně v roce 2014 vzniklo.
Tohle je celkem změna. THORIUM se na stará kolena více přiklonili ke švédskému zvuku a přístupnější melodice. "The Bastard" je nejvíce hitová kolekce jejich kariéry poměrně silně připomínající kapely typu PAGANIZER a zejména EYE OF PURGATORY. Nečekané.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.